V zámeckém parku stojí prastará lípa. Na kamené dvojjazyčně psané desce u lípy čteme, že podle záznamu z roku 1771 byla tato lípa již v roce 1604 přes 500 let stará. Opodál stávala druhá stará lípa. Měla vyhnilé kořeny, a tak ji silný vichr před mnoha lety z kořenů vyvrátil. Pod ní je vinný sklep a tak zřejmě velmi živořila. Zůstali po ní jen letorosty, které vyrůstají ze zbytků kořenů a pamětní kamenná deska, na které je tato skutečnost popsaná. Lípa byla vždy považovaná za symbol slovanské vzájemnosti.
Naše lípa je němým svědkem dávné minulosti. Zažila slávu i pád bzeneckého hradu v roce 1423. Byla svědkem dokonalé zkázy města Bzenec vojevůdcem Bočkajem v roce 1605. Zažila léta válek, poroby, bídy, ponížení. Přečkala královské purkrabí, pány z Kravař, Kropáče z Nevědomí, Proskovské z Proskova, Reichenbachy i rod Magnisů. Přežila i pohnuté 20.století.
Kmen již lípa nemá. Za vlády Marie Terezie vichr rozvrátil kmen na šest dílů. Tato lípa byla již v minulosti předmětem obdivu, což dokazují i historické záznamy. Historik Jan Petr Cerrony ve svém díle „Alt und Neu Mähren“ z roku 1762 popisuje velkou lípu takto: „Ve Bzenci lze především spatřit lípu, jejíž kmen má osm loktů v průměru a jejíž větve se rozpřahají až 320 stop od kmene.“ Obdivně a s úctou se o lípě vyjádřil dějepisec Řehoř Volný, když v topografii Moravy napsal: „V zámecké zahradě jsou ony pověstné lípy, z nichž obryně je tak rozvětvena, že by mohla poskytnouti útulku celému jízdnímu pluku i s koňmi… Člověka jímá úděs, pováží-li, že je snad družkou mladé Moravy zestárlou v proudech dob jejíž viděla mizeti.“
Podle odborného posudku, zpracovaného ing. Kolaříkem v roce 2002, se jedná o mohutného jedince lípy velkolisté (Tilia platyphyllos). Strom v současné době sestává především ze sekundárních výhonů, které tvoří jak vrcholovou partii centrálního kmene, tak i původní výmladky (v současné době více než 60-90 let staré) vytvářející obvod koruny. Zdravotní vitalita stromu je výborná. Ani na obvodových výmladcích, ani na centrálním kmeni nejsou patrné žádné výraznější známky prosychání či vitalitního sestupu.
V zámeckém parku stojí prastará lípa. Na kamené dvojjazyčně psané desce u lípy čteme, že podle záznamu z roku 1771 byla tato lípa již v roce 1604 přes 500 let stará. Opodál stávala druhá stará lípa. Měla vyhnilé kořeny, a tak ji silný vichr před mnoha lety z kořenů vyvrátil. Pod ní je vinný sklep a tak zřejmě velmi živořila. Zůstali po ní jen letorosty, které vyrůstají ze zbytků kořenů a pamětní kamenná deska, na které je tato skutečnost popsaná. Lípa byla vždy považovaná za symbol slovanské vzájemnosti.
